Co ve mně opravdu je, když nejsem ve známém prostředí? Jak se domluvím, když mi nestačí slovíčka ze školy? Co udělám, když práce není přesně taková, jakou jsem si představoval/a? A kde vlastně začíná samostatnost?
I takové otázky si v těchto týdnech možná kladou naši studenti, kteří jsou právě zhruba v polovině svých zahraničních pracovních stáží. Jedni sbírají zkušenosti na Maltě, další ve španělské Seville a dva studenti absolvují dlouhodobou tříměsíční mobilitu v dánském Aalborgu. Tři destinace, měsíční i tříměsíční stáže, různé pracovní prostředí, různé kultury a různé příběhy. Spojuje je však jedno: možnost zažít pracovní život v zahraničí díky programu Erasmus+.
Polovina stáže je zvláštní okamžik. První nejistota z odjezdu už většinou opadla. Studenti vědí, kudy se dostanou do práce, orientují se v hostitelských rodinách, bytech, městské dopravě i v každodenním režimu. Zároveň ale začínají zjišťovat, že Erasmus+ není jen o hezkých fotografiích, výletech, slunci, moři nebo nových místech. Je především o zkušenosti. A ta často vzniká právě tam, kde něco není úplně jednoduché.
Naši studenti se učí fungovat v cizím pracovním prostředí. Překonávají jazykové bariéry, zvykají si na jiný způsob komunikace, jiný pracovní rytmus i jiná očekávání. Někdy si v pracovním kolektivu okamžitě sednou, jindy musí hledat cestu, jak vycházet s lidmi, kterým ne vždy rozumí jazykově nebo lidsky. Někdy mají práce dost, jindy se učí, že i čekání na úkol nebo méně aktivní den může být součástí reality pracovního života. Učí se ptát, ozvat se, vydržet, přizpůsobit se, ale také pojmenovat problém a hledat řešení.
To, co je doma samozřejmé, nemusí být samozřejmé jinde. A právě v tom je Erasmus+ silný. Ukazuje studentům, že svět nefunguje podle jednoho návodu. Že pracovní prostředí v jiné zemi může být jiné, než čekali. Že komunikace nejsou jen slovíčka, ale důležitá je také odvaha, respekt a schopnost domluvit se. Že samostatnost nezačíná až velkými rozhodnutími, ale často úplně obyčejně: dojít včas do práce, vyřešit cestu, nakoupit si, napsat mentorovi, požádat o pomoc, zvládnout nepříjemný den a další ráno začít znovu.
Jako koordinátorka se snažím, aby stáže probíhaly co nejklidněji. Neznamená to, že se nikdy nic neřeší. Důležité ale je, aby studenti měli podporu a věděli, že na případné problémy nejsou sami.
Za každou mobilitou je mnohem víc práce, než je na první pohled vidět. Výběr studentů, příprava dokumentů, komunikace s partnery, pracovní umístění, pojištění, doprava, ubytování, pravidla, rozpočty, bezpečnost, kontakty na mentory, podpisy smluv, průběžné kontroly i zpětná vazba. A potom samotný pobyt, kdy je potřeba být připraven reagovat na konkrétní situace studentů.
Velkou oporou je v tom celý náš Erasmus+ tým. Kolegové, kteří se podílejí na přípravě studentů, komunikaci, doprovodu i řešení každodenních potřeb. Doprovodná osoba na stáži není „učitel na dovolené“, jak si někdy okolí zjednodušeně představuje. Je to člověk, který je stále na příjmu. Je oporou pro studenty, komunikuje s hostitelskými rodinami, agenturami, pracovišti i školou, pomáhá při nečekaných situacích a dohlíží na bezpečnost, zvlášť pokud se jedná o nezletilé žáky. Je to práce, která často není vidět, ale bez ní by studentské mobility nemohly fungovat v takové kvalitě a s takovou mírou jistoty.
Stejně důležitá je spolupráce se zprostředkovatelskými organizacemi v jednotlivých destinacích. Na Maltě, ve Španělsku i v Dánsku se můžeme spolehnout na partnery, kteří pomáhají s přípravou stáží, pracovním umístěním, ubytováním i podporou studentů v místě. Nemusí být všechno ideální a bezchybné. To ani není reálné. Důležité je, že jsme v kontaktu s lidmi, kteří komunikují, hledají řešení a mají zájem, aby mobilita dávala smysl.
Letošní rok je pro nás významný také tím, že jsme nabídku studentských mobilit rozšířili o novou destinaci – Dánsko. Aalborg je pro naši školu novou zkušeností, a jako u každého začátku se učíme i my. Vychytáváme detaily, nastavujeme očekávání, porovnáváme realitu s plánem a hledáme cestu, jak nové partnerství co nejlépe rozvíjet. I to je součást růstu. Erasmus+ neposouvá jen studenty, ale také školu, tým a každého, kdo se na něm podílí.
Pro naše studenty je pracovní stáž v zahraničí příležitostí vyzkoušet si, jaké to je být na chvíli opravdu sám za sebe. Ne jako turista, ale jako člověk, který ráno vstává do práce, komunikuje s kolegy, řeší úkoly, plánuje volný čas, poznává nová místa a postupně zjišťuje, co v něm je. Někteří by nejraději zpomalili čas. Jiní počítají dny do návratu. Obojí je v pořádku. I to k mobilitě patří.
Možná se nevrátí se všemi odpověďmi. Možná se ale vrátí s lepšími otázkami. Co mě baví? Kde se cítím dobře? Co zvládnu, když musím? Jak komunikuji, když nemám jistotu v jazyce? Jak reaguji, když něco nejde podle plánu? Co pro mě znamená práce, odpovědnost, svoboda nebo domov?
A možná právě v tom je největší význam Erasmu+. Není to jen projekt, výjezd nebo položka v rozpočtu. Je to zkušenost, která pomáhá mladým lidem růst. Někdy nenápadně, někdy přes překážky, někdy přes úsměv, někdy přes slzy, někdy přes obyčejný pracovní den v cizí zemi.
A my jsme rádi, že jako škola můžeme být u toho.
